Saturday, February 4, 2012

A tak pořád dál

Zvláštní magie mi nedovoluje pohnout se z místa. Šeptá mi do ucha a já si zase vybavuju kroky bosých nohou lehce našlapujících na rozvrzané schodiště. Kroky, které měly utichnout už před lety. Vybavuju si je jeden po druhém, zřetelněji než kdy dřív. Slyším každý zvuk starého dřeva, pamatuju si i vůni, kterou mělo to skoro neuvěřitelně pohádkové ráno.
Už si ani nepamatuju, jestli bylo opravdové nebo jestli jsem o něm jen psala.

Vždycky, když se kroky ozvou, vykřesám jiskru poezie z pomačkaných dopisů, těch roztrhaných, napůl vysněných příběhů, které jsem psávala roztřesenou rukou na tenké listy a ony se rázem stávaly skutečnější než celý svět kolem.
Poezie minulosti, bez které by mi slova v hrdle vyschla nadobro. Proto se jí nemůžu vzdát.
Jen z ní musím uždibovat opatrně, protože mám strach, že by se mohla rozpoutat bouře.

Minulost je mocnější, než se může zdát.


Goldmund - Parhelia

4 comments:

  1. čírokrásný pánFebruary 8, 2012 at 2:36 AM

    minulost je minulost a taky je třeba spát. nebuď daun a já jdu. (spát)

    ReplyDelete
  2. čírokrásný pánFebruary 8, 2012 at 2:47 AM

    ps. mám rád goldmunda. i literárního.

    ReplyDelete
  3. You write so well! And I love the music :-)

    ReplyDelete
  4. hudba je rozprávková...
    minulosť je presne tak mocná ako jej dovolíš, ani o kulilinček mocnejšia

    zhodou okolností tiež mrkva

    ReplyDelete