Saturday, October 13, 2012

S rukama za zády

Točím se v kruhu.
Slyším ozvěnu svých kroků.
Myslíš na to co já?
Nepochybně.
Je to už dlouho.
Ztratila jsem slova,
ale slunce svítí pořád stejně.
Jako by se nic nestalo.
Potichu.
A tajně.
Jen aby mě neslyšeli.

Třeba se mi jednou podaří utéct vlastní nerozhodnosti.


Monday, July 9, 2012

Things I never hear

How was your flight?
And how was England?
Have you brought any souvenirs?
I'm so glad to see you again.
Come here and give me a hug.

I'm so proud of you.
I know you're trying your best.

Don't worry about it.

You must be tired from the journey, let me make you a cup of tea.

Thank you.

I'm sorry.
_

It doesn't matter what you say. I only need a single look to know that this is not what it is supposed to be like.
You should support me and protect me. And obviously, you're not very good at that.


Fuck this.
I'm out of here.

Monday, April 2, 2012

How Can You Tell the Difference between Reality and Dreams?

Tenká čára mezi představami a reálným světem. Příčetnost.
Ale co je doopravdy reálnější?
Když vítr shodí sklenici nebo když ji ve tmě upustí něčí ruka, která se pak přitiskne ke sklu?
Schovám hlavu pod polštář a nechám tu noční duši psát na okno neviditelné vzkazy.
Je stejně opravdová jako šumění větru a můj dětský strach.

To, co považujeme za objektivní realitu, se v mysli odráží pomocí nedokonalých smyslů. Tudíž objektivní realita neexistuje. A nebo existuje, ale nikdy se jí nemůžeme přiblížit.
Jedinou realitou je to, co se vám honí hlavou.
Svět, světla, zvuky, představy, mlhavá vzpomínka na něco, co se před nedávnem stalo.. Počkej, to se mi vlastně zdálo....

Realita číslo 2 (nebo 1?).
Ve snu ožívá i to, co jste o sobě nevěděli. Mysl žije ještě víc než za dne.
V noci totiž zpracovává informace, které přes den zaznamenala.
Myslím, tedy jsem.
Je možné být ještě víc než ve chvíli, kdy se celý mozek (resp. jeho bdělá část) soustředí jen na rozbor každičké myšleny, která se v něm uchytila?


Ještě chvíli a vsugeruju si schizofrenii.




(boží cover Boba Dylana)



Saturday, February 4, 2012

A tak pořád dál

Zvláštní magie mi nedovoluje pohnout se z místa. Šeptá mi do ucha a já si zase vybavuju kroky bosých nohou lehce našlapujících na rozvrzané schodiště. Kroky, které měly utichnout už před lety. Vybavuju si je jeden po druhém, zřetelněji než kdy dřív. Slyším každý zvuk starého dřeva, pamatuju si i vůni, kterou mělo to skoro neuvěřitelně pohádkové ráno.
Už si ani nepamatuju, jestli bylo opravdové nebo jestli jsem o něm jen psala.

Vždycky, když se kroky ozvou, vykřesám jiskru poezie z pomačkaných dopisů, těch roztrhaných, napůl vysněných příběhů, které jsem psávala roztřesenou rukou na tenké listy a ony se rázem stávaly skutečnější než celý svět kolem.
Poezie minulosti, bez které by mi slova v hrdle vyschla nadobro. Proto se jí nemůžu vzdát.
Jen z ní musím uždibovat opatrně, protože mám strach, že by se mohla rozpoutat bouře.

Minulost je mocnější, než se může zdát.


Goldmund - Parhelia

Saturday, January 14, 2012

Dear Devil

Dear devil,
tell me those words.
Dear devil,
sing to me like wild birds.
Dear darkness,
let me forget what I've done.
Dear darkness,
have sympathy for me.

For I have none.