Sunday, November 27, 2011

Nález

Regina Spektor - Samson


Otevřela jsem knihu. Papírový obal, místy natržený, je temně zelený. Jako nejhlubší les ve Švédsku. Ten, co voněl letním ránem. Schovával jezero se sametovou hladinou, několik domů a skřítky, kteří mě tahali za kalhoty, když jsem na chvíli zavřela oči, abych se mohla nadechnout toho kouzla, které se rozprostíralo všude kolem. Objímalo stromy, tetelilo se těsně nad hladinou a neslyšnými prsty lehounce hladilo po vlasech. Když jsem ale otevřela oči, skřítkové se rozutekli, jen několik vřesů se netečně zatřáslo.

(autentické záběry švédského jezera kousek od Jönköpingu)

Ta knížka je jako dávný sen. Je psaná krásnými slovy, plná příběhů a voní vzpomínkami.
"Nedávám Ti ji k Vánocům, není to dárek. Dávám Ti ji jen tak, na stolek k posteli, jako poděkování za to, jaký výjimečný člověk jsi.
Neboj se, úžasní lidé přece žijí navěky.
B."

Člověk, který ji kdysi daroval, znamenal hodně. A potom zmizel. Zmizel, jako by se utopil pod tou sametovou hladinou. Zoufalé volání o pomoc se vytratilo mezi stromy, ani skřítkové ho neslyšeli.
S ním zmizel i člověk, kterému byla kniha darována. Vší silou utáhl uzel na bílém kotníku, mezi vlnkami se naposledy mihly dlouhé kadeře, ale pak se nad ním voda zavřela a už o něm nikdy nikdo neslyšel.

Totiž o ní. Říkali, že byla úžasný člověk.
Jmenovala se William Wilson.

"Zvítězil jsi, podlehl jsem. A přece jsi od této chvíle i ty mrtev - mrtev pro svět, pro nebe i pro naději! Existoval jsi ve mně - a hle, moje smrt ti v tomto obraze, který je tvým obrazem, zjevuje, jak dokonale jsi zavraždil sám sebe."
E. A. Poe

No comments:

Post a Comment