Sunday, October 16, 2011

Kdybych si měla vybrat

Kdybych si ze všech žánrů, co jich po světě běhá, směla vybrat pouze jediný, který budu nadosmrti poslouchat, byla by to, světe div se, klasika.

Nic na světě mě totiž nerozbrečí tak spolehlivě jako Českou filharmonií hraná, Rafaelem Koubelíkem dirigovaná Vltava od Bedřicha Smetany.


Nic nebere dech tak silně jako Mozartova pětadvacátá v g moll.


Jen s Rachmaninovem si přeju mít větší ruce, abych dokázala chytit ty zpropadené akordy.


Nic mě víc nerozstřese až do morku kostí jako Vivaldiho Presto z letní části Čtvero ročních období.


Jen Schubertovo Impromptu opus 90, číslo 2 mě přinutilo sedávat dlouhé a dlouhé hodiny u klavíru, až jsem měla otupělé prsty a svaly na rukou mě bolely tak, že jsem se kousala do rtu, abych dohrála poslední rozbouřené akordy. A přestože se mi nikdy nepodařilo tohle impromptu zahrát s takovou grácií a tak čistě a rychle, jako tady polskému klavíristovi Krystianu Zimermanovi (Poláci, no!), sledovat vlastní prsty, jak nezastavitelně běhají po klávesnici a vytvářejí tuhle dokonalost, je pocit z nejhezčích.
Bože, kdybyste mě probudili o půlnoci, odrecituju vám těch 11 stran not bez nadechnutí.
Mimochodem, víte, co znamená impromptu? Skladbu, která je improvizovaná, napsaná, jak přišla skladateli pod ruce. No fakt, Schubert, to byl frajer.




A jo, věděli jste, že Bedřich Smetana neumřel na syfilis, ale na zánět v čelisti?
Když byl malý, vybuchl mu u obličeje dělobuch, v čelisti se mu to zanítilo a bujelo celý život, díky čemuž i nakonec ohluchl a umřel. Proto taky nosil bradku, protože se mu obličejová část lebky na jedné straně kvůli zánětu špatně vyvinula a pravou část obličeje měl výrazně menší.

A taky že vědci z analýzy Beethovenových vlasů zjistili, že byl blázen proto, že měl v organismu víc olova, než je zdrávo?
Otrava olovem totiž může způsobit u člověka ztrátu kontroly nad vlastním chováním - jen bezmocně sledujete, jaké šílenosti vyvádíte. A Beethoven přesně tohle měl.
A kdyby ne, třeba by nikdy nenapsal Pátou a Devátou, představte si to.
Ffuuu.

A já teď jdu s dovolením týrat svůj klavír Louisinou polskou od Smetany.

8 comments:

  1. mně by po včerejšku stačilo, kdyby všude hráli už jenom envy. nebo alespoň dnešní den

    ReplyDelete
  2. Když klavír a improvizace, tak jedině Hiromi http://www.youtube.com/watch?v=WqA-HAFDLNY

    Ander

    ReplyDelete
  3. Ander: Né, to je jazz, to mě neba.

    Suzinqa: Tak jasně, celé Requiem je über, o tom netřeba vůbec diskutovat:)
    (btw, u té scény v Amadeovi, kdy umírající Wolfi se Salierim Requiem píše, u té vždycky bečím jako malá)

    Kiril: dneska frčím klasiku!

    ReplyDelete
  4. Ander: Totiž ono jde hlavně o to, že taková jazzová improvizace je (ač to vyzní možná blbě) vlastně furt na jedno brdo. Kdežto tenhe Schubert, ten to takhle odimprovizoval a ono to má hlavu i patu, plynulost a boží závěr.
    Me gusta.

    ReplyDelete
  5. Ten, kdo chytá hroznýše královské holýma rukama a píská si u toho čtverylkuOctober 19, 2011 at 6:46 PM

    Já zase nejvíc na světě miluju Largo od Dvořáka.

    Zkus něco z modern classic žánru. Na blogách se občas něco zajímavého objeví.

    ReplyDelete
  6. Z pianistů vřerle doporučuji A. Rubinsteina.

    ReplyDelete
  7. http://www.youtube.com/results?search_query=arthur+rubinstein&aq=f

    ReplyDelete