Sunday, October 16, 2011

Kdybych si měla vybrat

Kdybych si ze všech žánrů, co jich po světě běhá, směla vybrat pouze jediný, který budu nadosmrti poslouchat, byla by to, světe div se, klasika.

Nic na světě mě totiž nerozbrečí tak spolehlivě jako Českou filharmonií hraná, Rafaelem Koubelíkem dirigovaná Vltava od Bedřicha Smetany.


Nic nebere dech tak silně jako Mozartova pětadvacátá v g moll.


Jen s Rachmaninovem si přeju mít větší ruce, abych dokázala chytit ty zpropadené akordy.


Nic mě víc nerozstřese až do morku kostí jako Vivaldiho Presto z letní části Čtvero ročních období.


Jen Schubertovo Impromptu opus 90, číslo 2 mě přinutilo sedávat dlouhé a dlouhé hodiny u klavíru, až jsem měla otupělé prsty a svaly na rukou mě bolely tak, že jsem se kousala do rtu, abych dohrála poslední rozbouřené akordy. A přestože se mi nikdy nepodařilo tohle impromptu zahrát s takovou grácií a tak čistě a rychle, jako tady polskému klavíristovi Krystianu Zimermanovi (Poláci, no!), sledovat vlastní prsty, jak nezastavitelně běhají po klávesnici a vytvářejí tuhle dokonalost, je pocit z nejhezčích.
Bože, kdybyste mě probudili o půlnoci, odrecituju vám těch 11 stran not bez nadechnutí.
Mimochodem, víte, co znamená impromptu? Skladbu, která je improvizovaná, napsaná, jak přišla skladateli pod ruce. No fakt, Schubert, to byl frajer.




A jo, věděli jste, že Bedřich Smetana neumřel na syfilis, ale na zánět v čelisti?
Když byl malý, vybuchl mu u obličeje dělobuch, v čelisti se mu to zanítilo a bujelo celý život, díky čemuž i nakonec ohluchl a umřel. Proto taky nosil bradku, protože se mu obličejová část lebky na jedné straně kvůli zánětu špatně vyvinula a pravou část obličeje měl výrazně menší.

A taky že vědci z analýzy Beethovenových vlasů zjistili, že byl blázen proto, že měl v organismu víc olova, než je zdrávo?
Otrava olovem totiž může způsobit u člověka ztrátu kontroly nad vlastním chováním - jen bezmocně sledujete, jaké šílenosti vyvádíte. A Beethoven přesně tohle měl.
A kdyby ne, třeba by nikdy nenapsal Pátou a Devátou, představte si to.
Ffuuu.

A já teď jdu s dovolením týrat svůj klavír Louisinou polskou od Smetany.

Thursday, October 13, 2011

笑顔

Whatever you say, it won't make me feel any better.
I'm reading The Love Song of J. Alfred Prufrock and I'm trying not to compare myself to the tired indecisive man.
Do I dare to eat a peach?
I have measured out my life with coffee spoons.
With sips of morning tea with milk.
もし、帰らないと大丈夫になるでしょう。
やっぱり、寂しがり屋だなあ。
Ani nevím, jestli to píšu správně.
Would that make any difference if I never showed my face in front of you ever again?



Frightened Rabbit - Good Arms vs. Bad Arms