Saturday, September 17, 2011

Concussed

Začíná podzim. Cítím to v kostech. Cítím sucho v ústech, osamělé myšlenky točící se kolem věcí, kolem kterých by se točit vůbec nemusely. Je mi bezdůvodně smutno, a když se podívám, jak se tváří ten chlápek na protější sedačce ve vlaku, skoro chápu, proč i jeho život je v půlce září najednou tak nějak složitější.
Kdybych měla sepsat všechno, co mě k tomuhle ročnímu období napadá, bylo by to na solidně tučnou knížku. Možná bych to i udělala, jenže mě pronásleduje strach z toho, že vyřčením myšlenka ztratí svůj význam, že sepsáním minulých událostí vzpomínky nadobro zmizí z paměti. A co já bych pak se sebou dělala, kdybych si nemohla na počkání oživit ten pocit u poslední cigarety těsně před spaním tehdy v 6 nad ránem. Ten pocit, kdy mi kouř rval plíce a hlava se roztočila štěstím i smutkem naráz. Tou obludně nádhernou kombinací, která vám připomene, že jste naživu a že to bolí. Krásně bolí..
Nepamatovat si tohle, to by nešlo. O podzimu už ne, stejně už jsem řekla víc, než jsem chtěla.

Snový svět za oknem vlaku se odráží v zrcadle nad hlavami cestujících. Ubíhá opačným směrem a já jsem si jistá, že hlasy lidí tam na druhé straně zní jinak než tady.

Kdybych ohluchla, moje sny by byly plné šumu deště a rozostřených kytar. Ve spánku bych volala po hudbě a snažila se zapomenout, že existuje svět ve dne a že je tišší než moje myšlenky ve chvílích, kdy se do očí derou slzy. 

I live my heartbreaks before they happen.

16 Horsepower - Burning Bush

No comments:

Post a Comment