Saturday, August 13, 2011

Celý svět

Celý svět je naruby.
Slunce ve dne není, noc je hlučnější rána.
Já po nocích na balkóně měním svoje zdraví za příjemný třas v rukou. 
Píšu reporty, slibuju si tisíce článků, které napíšu. Jenže tyhle nebudou jen tak někde na blogu.
Tyhle budou pro oči veřejnosti. A já budu redaktor.
Srdce mi buší jako splašené, protože TOHLE je přece to, co jsem si přála.

Víte, to Japonsko, vysoká, to všechno je fajn. Všechno mě to baví, koneckonců jazyky, akademické prostředí...ach.
Jenže psát o hudbě, to je ze všech těch věcí, co jsem si přála, úplně nejvýš.

Bylo to někdy ve čtvrté třídě, když jsem poprvé čapla jakýsi blok a napsala do něj, co se ten den událo.
Nejstarší z těchhle bloků se bohužel nedochovaly, protože jsem je v roce 2002 prolétla kritickým okem třináctiletého spisovatele a strefovala se s nimi do koše. Ale stejně jich mám celou krabici.
Vím, koho jsem tehdy nesnášela, do koho byla tajně zaláskovaná i jaká kapela tehdy na plné pecky bořila dům.
Všechny ty naděje do budoucna, pubertální komplexy, poklesky, stesky a vůbec všechno, okolo čeho se může svět dospívající holky točit. To všechno tam je.
Pokud to máte taky tak a schraňujete vzadu v polici nálepkama polepenou krabici se vzpomínkami na člověka, jakým jste byli tehdá, když.. , jste šťastní lidi.
Vzpomínky jsou totiž to nejcennější, co můžete mít. Ty totiž tvoří člověka, kterým jste dnes.

No a já teď zúročím ta léta poctivého deníkožižlání, neb zkušenosti pisatele se hodí, žeáno, a budu psát.
Psát, psát, psát, až do roztrhání.
Jsem šťastný parchant.

Jo a tohle je nejvyšší chlapák na světě. Nikoli vzrůstem, páč v reálu je to prďolínek.
Ale stejně kdekoho strčí do kapsy.
The Tallest Man on Earth - Wild Hunt

2 comments:

  1. Gratuluji! Psala jsem si je také, mám je schované a jsem za to ráda :). Dělat to, co si člověk vysnil, je opravdu nádhera!

    ReplyDelete