Tuesday, August 30, 2011

Crazy Bitch

Česká nová vlna, prej.
Říkala slečna s černou rukou (peace, girl! :D )




K vidění jsou plakáty OFF, Partyline a vpravo na dveřích v chodbě Sigur Rós.
Strašidlo jsem někdy v šestnácti našla na internetech, a protože se mámě nelíbila představa, že bych to měla vytetované přes celá záda, nakreslila jsem to aspoň na stěnu.


Jo a myslím si, že mám hezký nohy.
Hehe.


Jo, kdybyste to náhodou ještě nevěděli, PJ Harvey-ina nová deska je über.
A ten plánovaný pražský koncert je überdrahý.


In the Dark Places

Sunday, August 28, 2011

Hey, are you awake?

I tell my secrets to the world
because I'm too scared to reveal them to the people that matter.
I talk about white butterflies
because the music of their wings stops me from falling apart.
Like a ghost that walks outside my window.
I made him up for the sake of my sanity.
What difference would it make if I never spoke again?

The National - About Today

Friday, August 26, 2011

Miluju

Miluju to příjemné roztřesení, když se rozezní píseň.
Miluju, když se dokonale ladící tóny rozletí po místnosti jako neviditelné paprsky světla a odráží se od stěn.
Miluju ty chvíle, kdy můžu zavřít oči a nechat se unášet zvukem.

Protože nic lepšího než hudbu člověk ještě nevymyslel.

The Black Heart Procession jsou geniální.
Klavírní indie depresivní dark cabaret.
S texty, které ač se můžou zdát na první pohled kýčovité (já vím - It's a crime I never told you about the diamonds in your eyes), ale jsou podané tak, že to až vyráží dech. S klavírem a správnou dávkou chuti umřít.


Jo a druhá půlka reportu z OFFu tadyk.
http://www.musiczone.cz/reportaz-2188/off-festival-katowice-aneb-turn-me-off-cast-druha

Jednou ze mě bude velká paní novinářka.
Muhah.

Wednesday, August 17, 2011

Oh snap

Damn it, not again.

Jako malá holka. Furt dokolečka.
Jen proto, abych si zase nakonec připadala jako vůl.
Zcela určitě. No jen počkejte.

Sednu si na balkón a budu vzpomínat, jak jsme se nad ránem před odjezdem v plážových křesílkách dělili o poslední.

A pak se pokusím usnout.

Low - Try to Sleep


A kdyby vás zajímalo, jestli se vyžívám v nicneříkajících blábolech, tak jste to trefili. Vyhráváte jako bonus...měla jsem napsat nějakou děsně debilní cenu, ale kruci, ani pořádně sarkastická být nedokážu.

Monday, August 15, 2011

Je to tam!

Už tenhle odkaz dávám na 4 stránku, jsem nadšená jak malý Jarda (:D on ví!).
Tralalalala, musiczone, chramst!

http://www.musiczone.cz/reportaz-2183/off-festival-katowice-aneb-turn-me-off-cast-prvni



A kdybyste se čirou náhodou dokousali až ke konci článku, tak tam mluvím o téhle písničce.


Low - Nothing but Heart

Saturday, August 13, 2011

Celý svět

Celý svět je naruby.
Slunce ve dne není, noc je hlučnější rána.
Já po nocích na balkóně měním svoje zdraví za příjemný třas v rukou. 
Píšu reporty, slibuju si tisíce článků, které napíšu. Jenže tyhle nebudou jen tak někde na blogu.
Tyhle budou pro oči veřejnosti. A já budu redaktor.
Srdce mi buší jako splašené, protože TOHLE je přece to, co jsem si přála.

Víte, to Japonsko, vysoká, to všechno je fajn. Všechno mě to baví, koneckonců jazyky, akademické prostředí...ach.
Jenže psát o hudbě, to je ze všech těch věcí, co jsem si přála, úplně nejvýš.

Bylo to někdy ve čtvrté třídě, když jsem poprvé čapla jakýsi blok a napsala do něj, co se ten den událo.
Nejstarší z těchhle bloků se bohužel nedochovaly, protože jsem je v roce 2002 prolétla kritickým okem třináctiletého spisovatele a strefovala se s nimi do koše. Ale stejně jich mám celou krabici.
Vím, koho jsem tehdy nesnášela, do koho byla tajně zaláskovaná i jaká kapela tehdy na plné pecky bořila dům.
Všechny ty naděje do budoucna, pubertální komplexy, poklesky, stesky a vůbec všechno, okolo čeho se může svět dospívající holky točit. To všechno tam je.
Pokud to máte taky tak a schraňujete vzadu v polici nálepkama polepenou krabici se vzpomínkami na člověka, jakým jste byli tehdá, když.. , jste šťastní lidi.
Vzpomínky jsou totiž to nejcennější, co můžete mít. Ty totiž tvoří člověka, kterým jste dnes.

No a já teď zúročím ta léta poctivého deníkožižlání, neb zkušenosti pisatele se hodí, žeáno, a budu psát.
Psát, psát, psát, až do roztrhání.
Jsem šťastný parchant.

Jo a tohle je nejvyšší chlapák na světě. Nikoli vzrůstem, páč v reálu je to prďolínek.
Ale stejně kdekoho strčí do kapsy.
The Tallest Man on Earth - Wild Hunt

Tuesday, August 9, 2011

Turn Me OFF, část první

OFF.
Jak jen začít? Je 10 hodin ráno, v parku není ani noha, do uší mi hraje 23 od Blonde Redhead a já si říkám, že bych s tím psaním měla ještě chvíli počkat - vzpomínky jsou totiž i přes 16hodinový post-festivalový spánek tak silné, že by se slušelo jim dát aspoň matný dojem objektivity.
A hrome, Low spustili Try to Sleep, tohle teda vůbec nebude jednoduché..

Protože jsou Katowice, kam se kvůli nepřízni vedení města Mysłowice festival před rokem přesunul, jen nějakou tu hodinu a půl busem od hranic, je OFF pro Severomoraváky, jako jsem já, ideální festivalovou destinací, paradoxně bližší než většina zajímavých hudebních akcí v ČR. Přesto byli hned první spolunávštěvníci, kteří se nás zeptali na cestu do areálu, Britové a hned po nich Maďaři. Teda jestli se sem všichni trmáceli takový kus světa, tak to prostě letos musí stát za to.

A taky že stálo.

Hned první koncert, legend undergroundové muziky, Current 93, v čele s renesančním Davidem Tibetem, nasadil laťku proklatě vysoko. Posluchači se poslušně usadili do křesel Centra kultury Katowice, reflektory zhasly a v tu chvíli spustil song od Boney M. "No co to do pekla...," prolétlo mi hlavou, ale to už na podium pod hávem tmy postupně přicházeli členové kapely, včetně potrhlé Baby Dee. A než se ve světle vycházejícího ze zákulisí mihl sám Tibet, proměnili se Boney M v kakofonický hluk a všechno začalo dávat smysl...
V jednotlivých skladbách sice probleskávaly známé verše, ale pokud jste neznali většinu produkce kapely nazpaměť (a to půjde jen těžko, i Tibet před sebou měl rozložený sešit s texty), měli jste mnohdy problém poznat, o jaké písně se jednalo, protože byly často oblečené do jiného hávu, než jaký uslyšíte na deskách. Když ale David v předposlední skladbě začal, "The twisted wings and cluds unfold," věděli jste, že Lucifer už je nad Londýnem a že váš osud bude brzy zpečetěn.
V průběhu koncertu se světla reflektorů postupně rozjasňovala a na plátně neslyšně blikaly roztroušené komety, které se k sobě, zrovna když jste se nedívali, pomalounku přibližovaly, až vytvořily kruh s kříži, jako je na přebalu nové desky. To vše spolu s tlumeným zvukem zavřeného koncertního křídla a nezaměnitelným prorockým hlasem Davida Tibeta tvořilo náladu téměř osudovou. Jen těžko se při klavírní lince u skladby Pomegranate dalo ubránit třasu, všechna mozková zákoutí zůstala obnažena, až do posledního tajemství, které jste si schraňovali v nejtemnější hloubi duše.
Když jste na konci přídavku už podruhé vestoje tleskali, David Tibet o vás věděl všechno. Sbalil si své texty do plátěné tašky, nasadil klobouk a odešel. Bosý a s nehty na nohou namalovanýma na červeno.





Další část reportu už brzy.

Wednesday, August 3, 2011

Detektiv Monk je šotek mozkožrout

V mé hudbě vládne pedantský pořádek.

Když jsem před několika lety prozkoumávala v počítači svého tehdejšího přítele hudební knihovnu (tahle činnost patří po zásluze k mým nejoblíbenějším), zjistila jsem, že má všechny interprety přehledně rozdělené do složek podle stylu. Core, elektronika, classic rock, punk. A taky pár dalších, ale to už si dneska nepamatuju, ví bůh, že si nechci pamatovat všechno, co jsme tehdy oba poslouchali.
Hlavní je, že moje srdce zaplesalo, detektiv Monk, který dá čas od času najevo, že přebývá v mé hlavě, zavýsknul a já si usmyslela, že tohle budu muset zavést i u sebe. Plná nadšení jsem tehdy usedla ke svému počítači a jakože teda hrr na věc.
Jenže!
Já pořádek miluju, hrozně ráda na něj koukám a všechny druhy dokonalé čistoty mě fascinují, obzvláště ten typ, který působí na první pohled chaoticky, ale na ten druhý je vidět, že je to promyšlený systém - tzv. ležérní nedbalost, rafinovaná záležitost, chro. Ale na co se dobře kouká, to se hůř dělá. A je neoddiskutovatelný fakt, že přes veškerou lásku k organizaci jsem člověk zoufale chaotický a uklízet prostě neumím, jelikož se mi prostě a jednoduše NECHCE.
Začátek sice proběhl dobře, základní věc celé záležitosti – tedy jakéže to mám vůbec vytvořit podsložky, jsem zvládla. Riot grrl jsem měla hned, Core/emo/noise/bordel taky (téhle složce později vznikla ségra se jménem Dischord, hazzzah!), k tomu Post-rock/umíráky, Punk, Soundtrack, Elektronika, Jazz/soul, Hip-hop, Indietentononcy a útočiště nových věcí, složka Nové. No, to by bylo. Teď už stačilo jen všechna ta alba hezky s rokem vydání umístit do správných domečků.
Ale v tu chvíli ve mně něco cvaklo a detektiv Monk se vytratil v nenávratnu... Očima jsem hypnotizovala těch trilión třista tisíc interpretů, jenže se nic nestalo, viditelně neměli v úmyslu do těch složek naskákat sami.
Kdo to teď bude rozdělovat?
Už to jednou musím dodět, když jsem začala.
Proboha, co mě to vůbec napadlo?
Tohle mi bude trvat věčnost!
Budu muset smazat celou knihovnu!
A už nikdy nebudu moct poslouchat hudbu!
Moje zoufalství by se tehdy dalo stáčet do flašek. Nejprve jsem několikrát utekla a okázale ignorovala fakt, že jsem kdy v životě nějakou hudbu poslouchala, ale postupně, interpret za interpretem, jsem se tím vším probojovala. Stálo mě to týdny života a přinejmenším polovinu veškeré trpělivosti, která mi byla sudičkami do vínku nadělena, ale teď prosím, teď v mé hudbě vládne pedantský pořádek.

A já jsem na něj patřičně pyšná.

"Jak si to jako představuješ, že nemáš ponožky uspořádané podle barev?!"


Kdo má náladu na instantní očistec, nechť si vychutná konverdž. Já je totiž asi miluju.
Converge - Dark Horse

Monday, August 1, 2011

One day, they'll find me dead - with my ears still bleeding..



Příští víkend je v polských Katowicích OFF (totiž festival pro psychopaty), takže začíná velké předfestivalové šílenství v podobě seznamu kapel, které chci vidět (25 interpretů za 3 dny - ano, mám v úmyslu nejíst, nepít a nečůrat, to je pro amatéry).
Krom toho musím zajet půjčit legendární stan s kapacitou 10 lidí, ke kterému se váže vtipná historka o tom, jak jsem doma zapomněla tyčky a jak jsme potom ve stanovém městečku jako velcí inženýři stavěli stan bez nich s pomocí kamenů, provázků a stromů. Nazvali jsme to kubistická kompozice a byli jsme na ni patřičně hrdí. Ach, sladké vzpomínky.

Byla jsem si u sestry půjčit galoše (spoléhám se na pravidlo, že když si člověk vezme gumáky, pláštěnku a jiné antidešťové propriety, bude jak na sviňu hezky) a ujistila jsem se o tom, že moje řidičské schopnosti jsou přinejmenším srandovní.
Ale jednou za čas je fajn smět se řítit po dálnici a děsně nahlas si zpívat, protože vás v tom autě nikdo neslyší.

Vyřvávala jsem Astronautalisův nový singl,
o tom, jak Dmitrij Ivanovič Mendělejev vymyslel periodickou tabulku prvků. (zdarma ke stažení tadyks)


Je to dobré jak prase, v září vydává novou desku a příští rok hned zkraje zase přijede do ČR... Má to tady prostě rád, kluk jeden blonďatá.

Jo a Ostrava se pomalu ale jistě propadá. Z malé prohlubně v asfaltu za sestřiným domem se vyklubala lochna jak Brno a opodál se tvoří další ďourozárodek... Existují dvě možnosti - buďto všichni Ostraváci umřou na smog a nebo se propadnou do středu země. Ovšem největší pravděpodobnost je kombinace obého. Aaahh, life's fun, right? :D


No a protože počasí venku tomu nahrává, je na čase projít si nějaké ty smutné-umíráčkové-pomalé kapely, které letošní OFF playlist nabízí.

A hned na začátek věc, co mě příjemně překvapila, neb jsem nečekala, že tam objevím něco tak kouzelného a hezkého. No koukejte na ně, jak jsou miloučcí. A sledujte toho dědu v levém rohu, jak si to dává. :D
Živák Dry the River - History Book


Superstárs Mogwai, post-rock ze skotského Glasgow
Mogwai - Auto Rock


A hned po nich hrajou Low, zamilováníhodní mormoni z Minnesoty.
Low - Try to Sleep


No a já jdu koukat na ocelovou oblohu.