Thursday, July 28, 2011

Long long long time ago

V našem domě se dějí podivné věci.
Nemáme schody, každé ráno v 8 mě vrtáním do zdí probudí vysmátí dělníci a všechny zavařeniny jsou v kotelně zamknuté na klíč. Máma má oteklé oko z levandule, co jsem škubala ve Francii a teď ji suším na okně, a všechny věci po babičce jsou přestěhované z jednoho skladiště do druhého.

Čehož s radostí využívám, protože je k nim náhle mnohem lepší přístup, a sedím po uši zavrtaná ve stařičkých voňavých cetkách a zkoumám.
Vyzkoumala jsem krabici fotek, kterou skoro ani neunesu, stařičkou lampu a porcelánovou krabičku zdobenou kvítky (obojí už našlo nové bydliště u mě na skříňce) a stará vysvědčení. Moje babička měla tehdá za Protektorátu jednou dvojku z chování, rebelka. :D

Teď prosím jednu na správnou retro náladu..
Mills Brothers - Paper Doll (hitovka, co vévodila americkým hitparádám léta páně 1944)



..a následuje ochací seance na módu čtyřicátých let, resp. čupr modely mojí babičky a pradědečka.


Lázeňský švihák jak něco




Holka jako lusk a ještě k tomu elegantní od hlavy až k patě.
Takové už se dneska nevyrábí, to teda né.


Servus, zdraví Fred Astér a Džindžr Rodžrsová z filmu Swing Time.
Let's swing, baby!
(a já jdu spát)

Tuesday, July 26, 2011

Srdce buší jako splašené

Tak jsem doma, zpátky z cest.

Španělsko je docela sympatická země, to vám povím.
Ač asi není pro mě.
Fór totiž je, že krom Dalího (pochopitelně) se mi z celé cesty nejvíc líbil Avignon. A ten, kdybyste náhodou nevěděli, je ve francouzském Provence.

Ale upřímně, kdo by se do toho města nezamiloval, když na něj o slunném dni vybafne se vší tou starobylou romantickou nádherou, kterou umí jen Provence a která voní jako červenou stužkou ovázaný svazeček levandule.
A ještě když se tam ocitne právě uprostřed divadelního Festivalu d'Avignon a krom kouzelné architektury ověšené plakáty zvoucími na představení



jsou všude na ulicích kejklíři a pouliční artisti, kteří činí taktéž - ať už svými kostýmy, zvučnými hlasy, či prazvláštními kousky.

The Doors a Janis Joplin



Krom tohohle über úsměvu uměl pan král i nejpohrdavější pohled na celém světě

Asi tak za vteřinu tou raketou za zvuků šansonu slečna prostrčila hlavu,
ruku, nohu, a než se všichni stačili vyděsit, prolezla jí celá.
Guma jedna.

Tohohle šansonu mimochodem (a není to tak, že bych si ho snad broukala až do České republiky, no co vás nemá, achjo).
(Louis Armstrong a jeho verze La vie en rose od Edith Piaf)


A co se týče Dalího musea, tak prosím takhle.
Sice jsem se neproměnila v žirafu, ani hromadu slaniny a mravenců, ale nikdá v životě jsem neviděla nic tak dechberoucího, jako je strop v Hall of the Winds.


Thursday, July 14, 2011

Salvadore, jedu za tebou, my baby!

Už za několik hodin nasednu do autobusu a na 10 dní se ztratím v nenávratnu.
Teda né tak úplně - jen o 2100 kilometrů dál na jihozápad, v hloubi země španělské.

Budu s mámou pít španělské alkoholy, vybrakuju španělské obchody (Bershku, Pull and Bear, Zaru a nějaké další španělské dítka Inditexu), budu se válet u moře a smažit si u toho kůži (mně žádné betakarotenpyčovoe a faktor padesát stejně nepomůžou), poslouchat letní hudbu...

Cults - Abducted
(ale bez videa, páč to vůbec není bezstarostně letní)


Thurston Moore - Benediction
(kdybyste to náhodou nevěděli, tak Thurston je kytarista/zpěvák/songwriter ze Sonic Youth)


Tunng - Hustle


...a budu se kochat Dalího obrazy.

Má se to totiž tak, že jednou z prvních zastávek na cestě Reino de España je městečko Figueres, kde se maestro Salvador narodil a kde sídlí ono slavné museum, které sám zřídil (co si sám neuděláš..) a ve kterém je největší sbírka Dalího děl na célém šírém světě (ZOMG).



Kdo sdílí moje nadšení pro Dalího dílo, určitě chápe, že jsem z toho posraná až za ušima.

Očekávám, že až budu stát před tímhle obrazem,


dostanu přinejmenším infarkt, mozkovou mrtvici, selže mi většina vnitřních orgánů, spontánně se samooplodním a na místě porodím andaluského psa a oči mi vypadnou z důlků, proměním se v hromadu slaniny a mravenců, následně v hořící žirafu s šuplíky na krku, vběhnu do pokoj Mae West,


kde omdlím a srostu s podlahou.

Tak.

I'm off. (jestli se nezačnu doopravdy balit, né jen kolem sebe rozhazovat oblečení, dostane máma infarkt)

Za tyhle fotky dík Báře a její Stelle, řece, divným lidem, co si s náma for some reason chtěli povídat, a tak..
Narcissus, here I come.




Sunday, July 3, 2011

Po nocích

Po nocích, kdy celý dům spí a mně v uších zní písně věru neveselé. (kdybyste náhodou chtěli něco depresivního k poslechu, stačí říct, mám nekonečnou zásobu of this stuff)
Jako třeba tohle:

Bon Iver - Flume


A nebo tahle:
Bon Iver - Skinny Love


Mimochodem Bon Iver vydali před pár dny novou desku, jen nemůžu najít žádnou kloudnou verzi svojí oblíbené písničky na youtube, jsou tam samé přiblblé remixy. Tak sehnat album a poslechnout Perth, honem. Übersuper album. Umírací, snové a tak vůbec.
Jo a Bon Iver se čtou [bonivér] - byla jsem o tom v nedávné době poučena. 

A co teda po nocích dělám?

V prvé řadě hraju Portal 2 (ó ano, jsem geek a miluju počítačové hry - kdo jste za svých mladých let pařili Max Paynea, Tony Hawk Pro Skater a Theme Hospital?).
Taky se snažím přijít na to, co jsem to posledně použila za šampon, že mi tak voní vlasy (jó, v půl druhé v noci mívám skutečně smysluplné nesmysly v lebeční části kebule).
No a ještě.. by mě zajímalo, s jakým motivem mi tendleten blonďatej Američan s hlasem, co holce roztřese kolena, dal svůj mail. Byl to sice mail, který si kdokoli může přečíst na jeho oficiálních stránkách (pila jsem whisky s někým, kdo má svoji oficiální i wiki stránku a vydal 3 alba! O.o), ale stejně v tom byl ten akt uzmutí mého mobilu a napsání mailové adresy, so I don't forget to write.
Bylo by tak snadné se do někoho takového po uši zamilovat. Jako nic, Harry Potter by ani nestihl říct "lumos".
Oh well, too bad guys like this don't live in this country.
They only exist in stupid girls' dreams and sometimes on the other side of the Atlantic Ocean.
Fuck!

But anyway, Andy válel.
Všem nám nabídl ruku k představení dřív, než jsme stihli vyděšeně mrknout, pak zahrál skvělý koncert a zbytek večera se usmíval, pronášel komplimenty na adresu zakomplexované ČéeR a bavil se s kým jen to šlo.
A prý zas na podzim přijede.

Astronautalis - Story of My Life