Sunday, May 15, 2011

When the fog strikes

Včera byla bžunda.
Zjistila jsem, že jedna vodka s jabkovým džusem je nuda, člověk tam musí vyklopit ještě druhou. To aby to byl pořádný punk.
Zvukař byl vůl ("hele, nebudeme mu říkat zvukař, jo? lepší bude... ten týpek, co si včera koupil mixák"), v odposlechu hučelo a Tomáš vypadal, že toho týpka, co si včera koupil mixák, zabije na místě.
Když se dozvučilo a šli jsme si dát pívo, přiskočil ke zvukařskému koutku jakýsi maník a pustil ramštajny. ("on to tam beztak přešteloval! já se fakt asi zabiju")
A tak jsme čórli kovbojský klobouk, co tam visel opuštěn.
...teda já. Já jsem ho ve chvíli, kdy k nám číšnice stála zády, začarovala pod sako. Like a ninjaaaaaaa.

Mobilová pivní emofotka před koncertem

Noise Parade váleli. Jako vždycky, neasy.
Bandzone
(a já tomu stejně hovno rozumím, proč nejsou slavní.. vždyť jsou tak skvělí, sakra)

A byla mlha.
Krémová a bílá, jako z čarovného světa, kde kouzelníci určují řád světa.

zdroj: http://happeningstock.deviantart.com/
A tak dva kovbojové šli nočním městem, trhali mlhu svými ráznými kroky a přemýšleli nad věcmi, co už se nikdy nevrátí...
Šli do Tesca, minuli pána, co vypadal, že nemá hlavu, prošli tajuplným kouřem, který nějaký čaroděj vyčarodějoval v kontejneru, a málem usnuli na autobusové zastávce. Protože tam byla pohodlná lavička. A protože až do půl čtvrté vlaky nejezdí (tady nejste v Brně, milánkové, tady nejezdí rozjezdy co půl hodiny). A taky protože kytaristi jsou lidumilové, a když už se po sto letech dokodrcáte na jejich koncert, nenechají vás flákat nocí samotné.

Když jsem se pak vracela domů, mlha byla tak hustá, že když kolem mě projelo auto, zřetelně jsem v té bílé hmotě před sebou viděla svůj stín.

...jasně, byl to obyčejný smog. Ale stejně byl kouzelný.

Wilco - We're Just Friends
 

No comments:

Post a Comment