Monday, May 30, 2011

Ófina (English at the bottom)

Je to jen můj dojem, nebo se poslední dobou všechno hemží rovně střiženýma ofinkama?
...á, do řiti, já se polila kafem!
(pardón)
A taky ta zrzavá barva teď údajně taky nějak frčí nebo co.

Znamená to, že jsem módní oběť?
Safraporte.


(Na co by mi byl smartfoun, když můj milovaný starouš
umí tak skvělé triky jako neočekávaně se sám vypnout,
samovyplivnout baterku a taky fotí tak skvělé a 
kfalitní photographie?)
(Umíte se taky takhle tvářit jako kachna?
A na čisté zrcadlo sere pes!)

Děsně mě z těch vlasisek svědí čelo.

A jo, věděli jste, že Bruce Springsteen je děsný frajer? 
Na Streets of Philadelphia zapomeňte, todleto je stokrát lepčí.
Bruce Springsteen - Born to Run





For English click on Read more...


Sunday, May 29, 2011

Polsko is a magic land... (3)

Nebudem z toho tady dělat seriál, jsem si jistá, že příležitostí, při kterých padne slovo Polsko, se ještě vyskytne kupa, kupa. Takže dneska je to do třetice do palice (kladivem) a dáme si vod teho Polska na chvilu voraz, ni?

...a nebyla bych to já, kdybych zas všem kolem sebe nenutila nějakou šáhnutou muziku, tak si dáme srandovní polský hipec, u kterého ani já nemám zelené ponětí (jo, Poláci říkají dziwne věci), o čem se tam zpívá (teda repuje, neasy), takže můžu pány genkstry bez váhání zařadit do kategorie "what the fuck is that Polish bastard singing about?".

Napszykłat - A co to czeczo?
(ty vole, co to je to czeczo?)

Co mi to ještě zbylo na tom seznamu?
Hudba a sekáče, žejo.
Nejde mi teď až tak o hudbu samotnou, ač to s tím souvisí, žeáno, jako spíš o letní hudební festivaly.
V Polsku jsou dva (a oba shodou okolností v Katowicích, kam to mám blízko, oujé), které mě chytly za srdce.
A to: Festiwal Nowa muzyka, záležitost vesrze elektronická (pro IDM blázny jako stvořená), takže jestli máte rádi Amona Tobina,

...kdo si tuhle písničku pamatuje z ukázky na nějaký seriál na Primě, 
tak si pamatuje správně
Amon Tobin - Four Ton Mantis
 

a nebo Modeselektor, dva úplně (ale úúúplně) praštěné Berlíňany,

 Modeselektor - Sucker Pin

tak 25. až 28., Tauron Nowa Muzyka, Katowice. Bude tam toho mnohem víc, namátkou třeba Lamb, Apparat nebo Gold Panda.
(i když teda myslím, že jestli Amona Tobina a Modeselektor znáte, tak vám o tomhle festivalu nemusím vůbec říkat)

Druhý festival, a to je teprv něco pro mě, protože to bude samý indie magor a hipster v converskách, upnutých džínách a s brýlema se širokýma obroučkama (taky jedny mám, nemyslete), se jmenuje OFF a my, hudební magoři z luhů a hájů dalekého Frýdku-Místku ho milujeme celými srdéčky (buch buch). Odehraje se 5. až 7. srpna a roztočit to tam přijedou třeba Sebadoh,
Sebadoh - On Fire

Mogwai (jo, jo!!!)
Mogwai - White Noise

a taky dEUS (na ty se těším jak malá).
dEUS - The Architect


Kdybyste se náhodou cítili přehlceni hudbou, tak soráč koláč. Krom toho, že jsem kvůli zkouškovému v rejži, jsem i v hudební ráži. Řádím na internetech jako černá ruka a vymetám všechna hudební zákoutí, co se mi dostanou do rány (uaahachachacha).


A teď ty sekáče!
Sekáčům se u nás vždycky dařilo a je to správné, protože v sekáčích se dají najít takové poklady, že vám to kolikrát hlava prostě nebere. 
V Polsku jsou second handy ale ještě profláklejší. U nás se to sice až tak neprosadilo, ale v Polsku se v mnoha sekáčích prodává na váhu. To pak přijdete do obchodu a koupíte si půl kila kabelky za 5 złotych (nějakých 28 korun).
No a já takhle jednou vlezla do sekáče, který se usídlil v bývalé budově celnice, hned u hranic v polském Těšíně = Czieszynie. A co tam nenajdu.



Hebké, nádherné, nádherné.. budu v nich chodit plesat, cheche.
Ti, co kolem těch šatů prošli bez povšimnutí, museli být blázni. BLÁZNI!
A jo, stály mě 128 korun.
A teď visí na skříni a já se na ně pravidelně koukám, jestli tam ještě jsou.
Moment... Jsou.


Údajně je někde v Czieszynie nějaký další kouzelný sekáč. A podle bájí a pověstí má (pozor.....chvíle napětí.....) TŘI patra. (ježišmarjá, já se picnu)

Saturday, May 28, 2011

Polsko is a magic land... (2)

Vážení dámové a pány, vítejte u pokračování oblíbeného seriálu "what the fuck is that Polish bastard singing about?".
Abychom se dostali do náladičky a fóry nám odsejpaly, vhrněme se na prvního soutěžícího. A tím je smeksy Česlav, co si ráz Spíwá, ale vlastně se tak vůbec nejmenuje. Jeho pravé jméno je Mozil a kamarádi mu s oblibou říkají Firefox (ba dum tsssssss). A taky to není úplně Polák, ale z půlky Dán (představa Poláka ožralého jak Dána vůbec není tak nepředstavitelná.. už jste někdy byli na polské svatbě? do dneška jsem neměla odvahu otevřít tu psychovodku, co jsem dostala jako výslužku...určitě by pak totiž skončil vesmír).

Czesław Śpiewa - Maszynka do świerkania

Kdybyste měli dojem, že jsem dneska snědla vtipnou kaši, tak...tak...to prosím né. Má se to totiž tak, že zkouškové je v plném proudu a já se blížím k tzv. bodu "crash", kdy se v mé hlavě zlomí takové malé kolečko, které celý ten mechanismus drží pohromadě, a já vybuchnu. A to jsem teda zvědavá, kdo bude ten sajrajt uklízet.

Hehehe, konec srandiček, slíbila jsem něco o polských botách, blozích, hudbě a pokladech, co se skrývají v polských sekáčích (v tomto pořadí), takže jdem na to.

Polky rády nosí vysoké podpatky a je to na nich vidět.
Kamkoli se totiž v Polsku vypravíte, všimnete si viditelného rozdílu v počtu českých a polských slečen, které si boty s podpatky obují. A to bez ohledu na terén.
Jen málokdy u nás na kamenité cestě, trávě či kolikrát jen pitomé kočkohlavové dlažbě potkáte holku v podpatcích.



Dokázal by mi někdo vysvětlit, proč tomu tak je?
Vždyť je to vlastně docela škoda, podpatky přece dělají z ženy Ženu.

No a kdyby vás zajímalo, jaké boty se v Polsku nakupujou, tak prosím, kochejte se..: DeeZee.
Jestli mi někdo na českém internetu najde podobný obchod, budu mu líbat nohy.

A teď polské blogy.
Nechci hanět blogy české, to ne, mezi českými blogy jsou zajímavé kousky a kouká se na ně hezky (byla by hloupost tvrdit, že skvělé jsou všechny a naopak, stejně jako u těch polských). Jen těch opravdu, OPRAVDU zajímavých a skutečně originálních módních blogerek se stylem tak jedinečným, že se zmůžete jen na "wow, no sakra, ta holka určitě utekla z Paris Fashion Weeku..!", těch, co se neinspirují módou, ale naopak inspirují ji, těch je sakra málo.

No a tyhle Polky mají styl. Svůj.:
Excelentní Paní ekscelence


Krásná Styledigger


Alice Poing hubená jak smrt


Ne každému se musí líbit.
Ale o tom móda přece není.
Stejně jako móda není o tom, že trend bez rozmyslu přeberete, aniž byste ho nějak přetvořili k obrazu svému.
Aby to bylo opravdu inspirativní, musíte do toho dát kousek sebe a vytvořit svůj vlastní styl, něco jedinečného.
Pak si vás lidi zapamatujou a budou si říkat, "ta holka má něco do sebe..".

(pokračování příště)

Sunday, May 22, 2011

Polsko is a magic land... (1)

Takže Polsko.

...na úvod moji oblíbenou polskou kapelu - Myslovitz
 


Polsko je taková ta celkem velká země na sever od nás. Říká se, že tam mají špatné silnice, hnusnou čokoládu, praštěné křesťany a jejich ekvivalent k českému "hledat" je prostě k popukání (v Polsku totiž pořád někdo něco šuká.. šuká klíče, šuká mobil, člověk by něco takového jen pohledal)....
...ehm...
Se silnicema se to má tak. Najdou se pekelnosti (a ty pak stojí za to), ale dálnice v Polsku jsou, samosebou. A o tom mýtu, že na polských dálnicích existujou odbočky vlevo, nechcu slyšet ani slovo.
Ale s vlakama, to je jiná sranda. Katastrofa, nekonečno na druhou. Ale o tom až jindy.

Za pověst, že polská čokoláda je hnusná, můžou fujtajbly z tržnic. Jenže jestli je někdo ochotný si myslet, že na tržnici ve stánku za pár šušňů nakoupí čokoládové poklady té nejvyšší kvality (i s měsíčním třpytem a sluncem v duši), tak co já s tím zmůžu. Asi banán...
A přitom by stačilo v jakémkoli polském městě zajít do "bonbónového obchůdku" (něco jako mají Belgičani na čokoládu) a zjistit, že v té záplavě výborných čokoládových bonbónů by se dalo plavat. 
A profláknuté (dobré) čokoznačky jsou Wedel, Wawel, Solidarność. Na tržnice zapomeňte. Nebe a dudy.

 
Todle jsou prosím nejlepší čokoládové bonbóny.
Na celém šíróšírém světě.
A ti, co hanlivě mluví o polské čokoládě,
jsou z ních posraní až za ušima, když je přivezu.


Křesťani trochu praštění jsou, to jo.
Pamatuju si na příhodu s Harrym Potterem před pár lety. Ve městě se měl hrát nový Harry Potter film, všechny dětičky z okolních vesnic nedočkavostí nemohly v noci zamhouřit očka. Jenže! K vedení města se vypravila parta aktivních postarších členek radikální křesťanské politické strany Liga polských rodin, zamávala výhružně pěstičkami s růženci, vysvětlila vedení, že toto přece jako nejde, že je to satanismus, proti pánubohu a kdesicosi.
A hádejte co. Harry Potter nebyl!
Jo, je to padlé na hlavu (a taky k popukání - já se tomu řehnila jak pominutá).
Jenže pravdou je, že Poláci vůbec celosvětově nejsou nějak výrazně divní nebo překřesťanští. Spíš naopak, to Češi jsou svou mírou ateismu celosvětový unikát.

A abyste si nemysleli, Poláci mají z češtiny úplně stejnou chlámu jako Češi z polštiny.
("Proč říkáte těm nebohým slepicím tak ošklivě? Dyť nejsou slepé!")

...

A teď konečně, proč o tom Polsku tak blábolím.
Ona je to totiž z půlky i moje domovina.
Moje máma se narodila na vesnici asi hoďku cesty od Krakowa (který zarputile odmítám psát s jednoduchým vé - póza jako prase). Tehdá měl každý krávy a slepice, nějaké to pole a každý rok se sklízelo seno. No a tak to (ač se stagnující tendencí) funguje až do dneška.
V době, kdy moje máma maturovala (v osmdesátých letech), byl v Polsku vojenský stav. Komunisti vysáli finance země tak dokonale, že málem nebylo čím krmit samotné obyvatele, a tak mnohé potraviny byly jen na lístky. Třeba cukr.
Z pochopitelných důvodů nebyla ani práce, a tak moje čerstvě odmaturovaná máma sbalila saky paky a odjela pracovat do Ostravy, kde poznala tátu a už zůstala.

Fór je v tom, že i přesto, že na tom tehdy bylo Polsko dost bídně, holky se tam oblíkaly hezky. Což jim taky vydrželo až do dneška.
I na té vesnici, kde souboj cestiček k domům polní cesta vs. asfaltka vyhrává s přehledem polňačka, holky nosí podpatky mnohem víc než v ČR.
To vám potvrdí i moje babička.

A moje máma byla děsná kočka (pořád je, žejo).
A tu retro ofinkovou image Zooey Deschanel  odkoukala od ní.

...o polských botách, blozích, hudbě a pokladech, co se skrývají v polských sekáčích, příště.

Monday, May 16, 2011

Geek ve vlastnoručně šitých šatech (English at the bottom)

Přiznávám se.
Jsem geek.
Znám všechny internetové memy, vím, kdo je Leeroy Jenkins, hrála jsem skoro všechny Pokémony (na gameboyi, hell yeah) a sledováním anime jsem strávila 3 týdny, 10 hodin a 45 minut čistého času... (což se pochopitelně mění každým dnem).

A v tom je právě to jádro pudla.
V těch kouzelných seriálech a filmech, přes které jsem se před léty letoucími dostala k tomu, co teď dělám a tak strašně miluju - Japonsku a japonštině.
Je to v anime, které tak málo lidí dobře zná a které si skoro všichni spoují s debilníma pokémonama a koninama pro děti.
A to přestože mnohé filmy se dají bez váhání označit za umělecká díla kinematografie obecně.
Mají nádhernou animaci, skvělou hudbu a tendenci chytit za srdce tak moc, že se vám chce brečet štěstím jen proto, že jste měli tu možnost být na pár desítek minut součástí těch kouzelných světů.

Takový je třeba film Kiki's Delivery Service z dílny Hayao Miyazakiho,

který natočil i Princeznu Mononoke, Zámek v oblacích nebo třeba Cestu do fantazie
(to všechno frčelo i na ČT)

V Brně se každý rok odehrává Animefest. Jedna z několika podobných slezin, které u nás fungují.
Letos byl už osmý ročník a navštívilo ho nějakých 1500 lidí.
Jsem student chudý a mezi hlavními organizátory nějaké ty lidi znám, a tak jsem se nechala ukecat k orgování (čti býti organizátorem) a nemusela tak utratit 4 kila za vstup.

A protože jsem geek jak poleno, rozhodla jsem se udělat si kostým...

...téhleté kickass zrzulíny Asuky ze seriálu Neon Genesis Evangelion.

Abyste pochopili, proč je Asuka tak kickass, koukněte na toto:


Dva dny jsem šila, šila a šila...
(díky Adě z Módního pekla za rady o šití)

...spálila si žehličkou všechny končetiny a špendlíky propíchala, co se dalo,
ale nakonec to dopadlo, jak to dopadlo.
(já poprvé v životě něco ušila!)

Zu (Zu je nej!) mi ze svého nekonečného arzenálu půjčila boty
a šlo se animefestovat.


Šatnářky

Vítr mi dvakrát zvedl sukni, lidi na mě na ulici koukali jako na blázna, musela jsem kvůli službě vstávat v půl šesté ráno a bolely mě nohy jako prase. Ale zase si mě nějaká Japonka vyfotila s tím, že se v reálu jmenuje Asuka, jako moje postava.

Byl to skvělý víkend.

(click on the "read more" thing for the English version)

Sunday, May 15, 2011

When the fog strikes

Včera byla bžunda.
Zjistila jsem, že jedna vodka s jabkovým džusem je nuda, člověk tam musí vyklopit ještě druhou. To aby to byl pořádný punk.
Zvukař byl vůl ("hele, nebudeme mu říkat zvukař, jo? lepší bude... ten týpek, co si včera koupil mixák"), v odposlechu hučelo a Tomáš vypadal, že toho týpka, co si včera koupil mixák, zabije na místě.
Když se dozvučilo a šli jsme si dát pívo, přiskočil ke zvukařskému koutku jakýsi maník a pustil ramštajny. ("on to tam beztak přešteloval! já se fakt asi zabiju")
A tak jsme čórli kovbojský klobouk, co tam visel opuštěn.
...teda já. Já jsem ho ve chvíli, kdy k nám číšnice stála zády, začarovala pod sako. Like a ninjaaaaaaa.

Mobilová pivní emofotka před koncertem

Noise Parade váleli. Jako vždycky, neasy.
Bandzone
(a já tomu stejně hovno rozumím, proč nejsou slavní.. vždyť jsou tak skvělí, sakra)

A byla mlha.
Krémová a bílá, jako z čarovného světa, kde kouzelníci určují řád světa.

zdroj: http://happeningstock.deviantart.com/
A tak dva kovbojové šli nočním městem, trhali mlhu svými ráznými kroky a přemýšleli nad věcmi, co už se nikdy nevrátí...
Šli do Tesca, minuli pána, co vypadal, že nemá hlavu, prošli tajuplným kouřem, který nějaký čaroděj vyčarodějoval v kontejneru, a málem usnuli na autobusové zastávce. Protože tam byla pohodlná lavička. A protože až do půl čtvrté vlaky nejezdí (tady nejste v Brně, milánkové, tady nejezdí rozjezdy co půl hodiny). A taky protože kytaristi jsou lidumilové, a když už se po sto letech dokodrcáte na jejich koncert, nenechají vás flákat nocí samotné.

Když jsem se pak vracela domů, mlha byla tak hustá, že když kolem mě projelo auto, zřetelně jsem v té bílé hmotě před sebou viděla svůj stín.

...jasně, byl to obyčejný smog. Ale stejně byl kouzelný.

Wilco - We're Just Friends
 

Tuesday, May 3, 2011

Až vyrostu...

...chci být hlídačem krav!

Né, kecám. Ač.. s venčením krav jisté zkušenosti mám - vím, že je krávu třeba napojit, než se vyrazí do pole, vím, že když se dojí, musí stračeně někdo držet oháňku, jinak bude babičku liskat po obličeji. Vím, že se krávám dávají jména jako Malina, Krasula (aspoň v Polsku) a Jitka (Jitko, krávo!).
Jo a jednou jsem viděla porod telete. Bylo to...no prostě...ne...tento...neopakovatelné.

Ale teď k věci.
Až vyrostu, stanu se steampunkovým vzdušným pirátem.

Budu se po ulici procházet ve steampunkových šatech,
 zdroj: http://www.craftster.org/blog/steampunk-fashion-and-halloween-costumes/

budu mít steampunkový počítač,
 
zdroj: http://steampunkworkshop.com/

steampunkové fáro,
zdroj: http://www.flickr.com/photos/fraying/

pochopitelně steampunkové vzdušné plavidlo,
nejlépe takové jako v Howlovi nebo Laputě.
A těm z vás, kteří neviděli ani jedno, hanba! Hanba!

No a na svém steampunkovém ipodu
zdroj: http://otas32.deviantart.com/art/Steampunk-iPod-137047731

budu poslouchat steampunk.
(Abney Park - Airship Pirate)

(The Clockwork Quartet - The Watchmakers Apprentice)

A důvod je prostý.
Se štýmpankem to totiž máte takhle. Jednou vás chytne... oblbne představou viktoriánských šatů, hodinových strojků a pološílených doktorů, kteří se rozhodli pomstít smrt své milované... a už vás nepustí.
A když máte (jako já) všeobecné sklony k óchání a áchání nad všemožnými historickými artefakty, jste ztraceni nadosmrtismrťoucí.