Sunday, April 10, 2011

On, mého srdce žampion!

Něco málo poznatků z epic výpravy do hlubin země maďarské...:

1) Budapešť je strašně krásné město.
2) Když na vás Maďar vybafne "héleszerošméroštytýr" je najednou tak nějak těžší nahodit angličtinu a vysvětlit mu, že skutečně madarsky rozumíte jen igen a köszönöm (ano a děkuji). Většinou si ani nevybavíte, jak se řekne maďarština, a pro jistotu se i tam, uprostřed Budapešti, rozhlížíte, jestli někde za sloupem nečíhá nějaký váš učitel z anglistiky, aby vás mohl sprdnout, že jak se to jako do psí díry vyjadřujete.
3) Buda je ta strana řeky, kde jsou kopce, a Pešť ta, kde kopce nejsou. To je jak Frýdek-Místek, ízy slízy.
4) Méďa Béďa se maďarsky řekne Laci Maci :D

5) Existujou i Japonci, co mají 185 cm! Fakt!


A Miyavi, ten si vystačil se svojí semiakustikou, krabičkou na hudební smyčky a bubeníkem v upnutých minikraťáskách (aka boxerky:D), čehož jsme si my za celý koncert vůbec nevšimly, protože jsme začarovaně hypnotizovaly Miyaviho poletující vlasy a nepřeberné množství ksichtů, jaké je schopný vyprodukovat, a snažily se přijít na to, jak do pekla to ten chlap na tu kytaru vlastně hraje, že se mu ruce hýbou rychlostí světla. Přišly jsme na jediné řešení - je z jiného vesmíru. To by mohlo korespondovat s mou teorií o tom, že Japonci jsou ufouni, kteří se jednoho dne rozhodli usadit na planetě Zemi a od té doby se snaží asimilovat.. a to dost neúspěšně, řekla bych.

Miyavi v Londýně před několika dny,
to ale moc neva, tričko měl stejné i v Budapešti a ten postoj předvedl taky:D
zdroj: http://roxanna14madalane.deviantart.com/


Každý, kdo by si snad myslel, že celá japonská hudební scéna funguje na principu praštěného oblečení a neposlouchatelně praštěného j-popu (tak se tomu totiž říká), by po tomhle koncetě musel nutně přehodnotit svůj postoj, jinak by mu to musel někdo vysvětlit ručně a stručně (přinejmenším lepancem po hlavě).


Názorná ukázka kombinace klasické hry na japonský shamisen a styl, kterým se hraje na basu a basovou kytaru - slapping, tutok....: (někde vpravo mimo záběr právě já a moje kumpánky střeštěně pohazujeme hlavami)


Kameramanovi, který tohle všechno točil, patří veliký dík, neboť jako očividně jediný tam měl mobil, který nahrává natolik kvalitní videa, že se na ně dá koukat i bez pokoncertového opojení muzikantovým umem a pocitu, který člověka napadá těsně po koncertě, na který se těšil přinejmenším 3 předlouhé roky - tzv. "jéééžiš, já bych šla znova!!!".
To, že k smrti nenávidím lidi, kteří stojí přímo přede mnou a blokují mi výhled na hudebníky svým mobilem, kterým natáčí videa s otřesnou zvukovou i vizuální kvalitou, a sami z koncertu nic nemají, protože celou dobu čučí do objektivu a né na podium, odnesli dva Maďaři, kterým jsem musela říct, ať "put the fucking phone down already!". A jo, měla jsem ze sebe pak náležitou radost.
Jsem jako Gandalf! (v tom kouři se rýsuje loďka!)

"hele...dyť to bylo okno restaurace.. ti lidi z nás museli mít zážitek" O.o

Moje po kvalitní hudbě prahnoucí duše byla na nějaký čas uchlácholena. Příště jsou na řadě Arcade Fire ve Vídni.

7 comments:

  1. :D ja chcem svoju dávku Miyavihooooo, 2 dni po a klepem sa tu po nedostatku jeho aury :(

    ReplyDelete
  2. Proto furt čučím na ty videa:D

    ReplyDelete
  3. Stěhuješ se se mnou?:D
    (bo já tam chcu!)

    ReplyDelete
  4. Budapest mam moc rada! :)
    Na mém blogu právě probíhá Giveaway, zúčastni se jestli chceš :)
    http://theredberry.blogspot.com/

    ReplyDelete
  5. No zatracená práce, s tím bych nechtěla hrát Guitar Hero :-D Ale díky za rozšíření obzorů, z japonské hudební scény jsem fakt doteď znala jenom j-pop, který neposlouchám, a Miku Nakashimu :)

    ReplyDelete