Monday, March 21, 2011

Nemám nic

krom jednadvaceti let a jedné hodiny ráno na krku.

Snad v každém životě přijde chvíle, kdy člověku připadá, že ať udělá cokoli, nebude to mít smysl.
Existenční krize, nebo tak nějak se tomu prý říká.

Člověk pak (místo aby se snažil naučit těch milión japonských znaků, co se mu válí po stole) do noci bezcílně bloumá od věci k věci, o samotě usrkává vodku s tonicem (co čajznul z baru rodičů) a nad cajdáky, které už měl dávno hodit za hlavu, přemýšlí nad přehmaty, které udělal před lety a které si bude v koutku duše nosit schované ještě dlouhé, předlouhé roky. Protože kdo ví, jak moc by jeho život byl jiný, kdyby je neudělal?
Nietzsche by ze mě neměl radost, kdepak já a nadčlověk.

V takových chvílích bývá noc příliš krátká, dům příliš veliký a prázdný, kamarádi příliš daleko a vodky příliš málo.
Ani brýle z roku x, dědovy hodinky a tetin klobouk tomu nepomůžou.





Nemám nic než úplněk na obloze, smog nad městem dvě hodiny ráno na krku.


___________________________________________________________

I have nothing

but 21 years of age and 1 o'clock hanging over my head.

In almost every life, there is a moment when it seems that no matter what you do, it won't have any meaning.
I guess they call it existential crisis, or something like that.

When that happens, you screw around aimlessly (instead of trying to learn the bazillion of Japanese characters scattered all over your table), in solitude, you sip vodka-tonic (that you swiped from your parents' drink cabinet) and, while listening to the songs you should have thrown away long time ago, you think about mistakes that you made years ago and that you will keep deep in your mind for long, long years. Because - who knows, how much would your life be different if you hadn't made them?
Nietzsche wouldn't really be proud of me, there's no way I could be any close to übermensch.

In such moments, the night tends to be too short, the house too big and empty, your friends too far away and the vodka level too close to the bottom of the bottle.
Not even the x-year-old glasses, grandpa's watch or aunt's hat can help here.

I have nothing but the full moon up in the sky, smog over the town and 2 o'clock hanging over my head.

Nick Cave and the Bad Seeds - Jesus of the Moon

12 comments:

  1. nedepkuj
    rikej si jak jsi uzasna ze delas japonstinu :D
    bryle z roku x jsou hezky a vodka s tonicem taky

    ReplyDelete
  2. To jsou ty internetové depky, toho si nevšímej:D
    A vodka je sviňa, asi jsem si přivodila osamělou kocovinu..:D

    ReplyDelete
  3. Puso, puso, usmívej se!
    Aspoň pro mě:)

    ReplyDelete
  4. *wink wink* I'll see what I can do:D

    ReplyDelete
  5. ten top je super! Jakýkoliv hodiny na krku jsou great!

    ReplyDelete
  6. Díky:)
    Popravdě jsem ho ulovila někde v sekáči v hloubi zemi polské a teď ho používám na spaní:D
    (ale možná vytasím legíny, odhalím rámě a vyrazím s ním ven:) )

    ReplyDelete
  7. Uuu se učíš japonštinu? Teda existenční krizi jsem ještě asi snad neměla :D

    ReplyDelete
  8. Údajně učím, no (aspoň to tvrdí moje univerzita:D).. lámu si hlavou nad další várkou znaků a v tuhle chvíli bych s nima radši třískla o stěnu.
    A závidím - já bych se bez těch krizí taky obešla:D

    ReplyDelete
  9. Thank you!:)
    And I hope my English isn't that horrible:D

    ReplyDelete