Saturday, February 12, 2011

Dávno

Kdysi před dávnými časy jsem bývala mnohem víc spisovatelem než teď.
Nesčetněkrát se stávalo, že jsem jen psala, psala a psala. Dlouhé hodiny. Několikrát denně.
S oknem dokořán, s hrnkem skořicové kávy a s hlavou v oblacích.
Mám doma celou krabici starých deníků - začala jsem s nimi někdy ve čtvrté třídě a držela se jich jako klíště dlouhé, předlouhé roky. Nejprve to byly nesmělé spisovatelské pokusy bez jakékoli formální struktury nebo, nedej bůh, snad správně použitých čárek ve větách.
Nakonec z toho byly spisy, za které jsem se vůbec nemusela stydět.
A pak to skončilo.
Někdy.. loni? Předloni?
Zapomněla jsem psát. Už to neumím.

Jestli to byl přechod do dospělosti, tak to potěš pámbů, nechci být dospělá!
Chci být malá holka s hromadou snů, lepenkovou krabicí plnou voňavých dopisů a snem, že jednou budu bydlet v domě porostlém břečťanem.
Konkrétně v tomto:


Už nějakou dobu nevypadá takhle. Nikdo v něm dlouhé roky nebydlí, takže je pochopitelné, že se v něm občas usídlila podezřelá individua. Město tak všechna okna v přízemí zabednilo - včetně toho krásného bílého vchodu vpravo.

Objevila jsem svůj starý blog, svoje další alterego.  Tady

Devics - If We Cannot See






For English click on Read more...




A long time ago, I used to be much more of a writer than I am now.
It happened quite a lot - I was just writing, writing and writing.. Hours and hours. A few times a day.
I would sit with my window open, drink cinnamon coffee and let my mind daydream.
I have a whole box of old diaries - I started sometime in the fourth grade and kept writing for years. At first it was all just a shy attempt to be a writer - with no formal structure or, god forbid, correct use of comas.
Eventually, my writing reached the level I wasn't really ashamed of.
And then it all came to an end.
Last year.. I guess? A year before that..?
I've forgotten to write. I can't do it anymore.

If that's supposed to be the passage to adulthood then god damn it! I don't want to be an adult!
I want to be a little girl with tons of dreams, carton box full of scented letters and a dream of living in an ivied house one day.
To be more specific, I'll show you THE house:
(see the photo)

It's been quite some time since it looked like this. Noone has lived in that house for years so it's pretty understandable that some suspicious people would settle there from time to time. So the town would get all the ground floor windows planked - even the beautiful white entrance door on the right.

I've rediscovered my old blog recently - Here (but I'm afraid it's all Czech..)

4 comments:

  1. Však já ti ho koupím a nastěhuješ se tam.
    Budu k tobě chodit na čaj o páté, budeme se smát a budeš mi hrát na klavír a když u tebe usnu na kanapi, hodíš přes mě deku a necháš mě spát až do rána. Ráno si uděláme lívance a já půjdu domů a budu si říkat: "Ještě, že svou Veverku mám."
    Neboj.

    ReplyDelete
  2. Taky mám pod postelí krabici plnou deníků - též od čtvrté třídy - a povídek a podobných výtvorů. A též jsem se na to vykašlala, ale už poměrně dávno. A teď to horko těžko doháním... Znám to. ;)

    ReplyDelete
  3. Tak tak.. dohání se to blbě:)

    ReplyDelete